Historie
Následující instrukce Winstona Churchila ke zformování „masakrovací a bleskové“ nájezdní síly jako prostředek pokračování války proti nacistickému Německu následoval po evakuaci většiny z britských Expedičních sil v Dunkerque. Uspořádání nových sil navrhl podplukovník Dudley Clarke z Královského dělostřelectva v době, kdy sloužil jako armádní asistent generálu siru Johnu Dillovi, šéfovi Imperial General Staff. 5. června 1940, právě dva dny po evakuaci, sepsal svůj návrh, který byl schválen na setkání generála sira Johna Dilla a Winstona Churchila 8. června 1940. Oddělení MO-9 z Ministerstva války vzniklo následující den právě proto, aby tuto myšlenku vyvíjelo. MO-9 bylo rychle upraveno a rozšířeno na Combined Operations, zahrnující všechny tři úřady. Na Churchilův rozkaz byla jednotka vyzbrojena nejnovějším vybavením a připravena na útok v nejbližším možném termínu. Dudley Clarke navrhl název Commando po nájezdním a přepadovém stylu jednotek burského comanda z druhé burské války. Přestože Churchil tento název schvaloval, někteří nejvyšší důstojníci dávali přednost názvu „Special Service“ a oba termíny spoluexistovaly do poslední fáze války. Trvání termínu „Special Service“ odvodilo termín „Special Air Service“, pro původní výsadkáře No.2 Comanda a také termín „Special Boat Service“, jehož původ se nachází v „101 Troop“ z No.6 Commanda Lt. Rogera Courtney.
V roce 1940 byli svoláni dobrovolníci z vojáků sloužících stále v britské armádě a mužů z nezávislých posádek, které byly rozpuštěny. Za nějaký čas byl nábor na vojnu veden na různých bojištích a mezi příslušníky cizích národů sjednocující Spojence. Každé komando se mělo skládat z velitelských jednotek a deseti oddílů po padesáti mužích, včetně tří důstojníků (změněno v roce 1941 na šest oddílů po 65 mužích na každé komando, včetně oddílu těžkých zbraní). Každé komando dostávalo speciální peníze, z kterých si museli najít a uhradit své vlastní ubytování kdekoli v Británii. Trénovali tělenou zdatnost, přežití, orientaci, boj z blízka, tiché zabíjení, signalizaci, obojživelné a útesové přepadávání, obsluhu vozidel a zbraní (i nepřátelské armády) a demolice. Mnoho důstojníků, NCO a tréninkových instruktorů zpočátku navštěvovalo různé kurzy na všech silách Speciálních Tréninkových Center na Lochailortě ve Skotsku. Také ve Skotské vysočině ustanovily kombinované operace pro všechny síly důležité obojživelné tréninkové centrum v Inveraray, a v roce 1942 zvláštní komando tréninkové centrum na hradě Achnacarry blízko mostu Spean. Veškerý trénink probíhal s ostrým střelivem.
V roce 1942 Ministerstvo námořnictva přijalo dobrovolníky, kteří byli vyhledáni v divizích Královské námořní pěchoty a prvním komandu Královské námořní pěchoty. No.40 byl vytvořen v únoru 1942.
Během války bylo vytvořeno něco okolo třiceti jednotek komand mezi armádou, Královským námořnictvem a Královskými vzdušnými silami, společně s počtem jiných jednotek speciálních sil. Army Commandos a komando Královské Námořní pěchoty bylo časem rozděleno do čtyř brigád.
Počátky
První útok – ačkoli nepříliš účinný kromě významu propagandy – provedlo 120 mužů z 375 silného No.11 komanda/nezávislá skupina pod velením majora Ronnieho Toda. Operace Collar proběhla v noci, 23.června 1940. Byl to útočný průzkum na francouzském pobřeží jižně od Boloně a Le Toquetu. Jediné zranění na britské straně bylo škrábnutí od kulky na uchu Dudleyho Clarka (který zde byl jako pozorovatel), zatímco nejméně dva němečtí vojácí byli zabiti.
Druhý a také neefektivní útok, operace Ambassador, byla provedena na ostrově okopuvaném Němci v noci, 14.července 1940, H Troop z No.3 komanda pod velením Johna Durnford-Slatera a No.11 komanda/nezávislá skupina. Nájezdníkům se však nepodařilo dostat se do kontaktu s německou posádkou.
Norsko
Po intenzivním tréninku a počtu zrušených operací během nasledujících měsíců, byl ráno, 3.března 1941, vedený důležitělší nájezd, No.3 a No.4 komandem na norských ostrovech Lofotech, které byly prakticky bez obrany. Byly úspěšně zničeny továrny na rybí olej, skladiště benzínu a jedenáct lodí; do zajetí padlo 216 Němců a 315 norských dobrovolníků se nechalo rekrutovat. Při této operaci se také povedlo zadržet šifrovací vybavení a seznamy kódů.
Střední východ
Ve snaze pomoci zastavit předchozí úspěchy afrického sboru Rommela, Nos. 7, 8, a 11 komando, dále s místním vzniklým Combined Middle East Commandem (dohromady známé jako Layforce po jejich vojevůdci podplukovníku Robertu Laycockovi), byli připojeni k armádě generála sira Archibalda Wavella v únoru 1941. Jejich první nájezd se uskutečnil 20.dubna a směřoval na přístav Barida; přestože se podařilo způsobit jen malé škody, Rommel odvolal brigádu z fronty. Poté se Commandos užívali na obranu Kréty a na zajištění případné evakuace, s vyjímkou No.11 Commando, které posilovalo Kypr.
Během následující britské invaze do Sýrie 8.června 1941 bylo No.11 Commando úspěšně posláno vést přechod řeky Litany v Palestině, kde bojovalo proti oddílům francouzského vichistického vládního systému.
Norsko
Malý norský přístav Vaagso měl být jedním z prvních cílů nájezdů pod organizací kombinovaných operací Louise Mountbattena, zahrnující Nos. 2,3,4 a 6 komando, flotilu z Královského námořnictva a skromnou vzdušnou podporu. Nájezd se dostal na místo ráno, 27.prosince 1941. Způsobil významné poškození továren, skladů, německé posádky a potopil 8 lodí. Nájezd postačil k tomu, aby Hitler dospěl k názoru, že do Norska převelí 30 000 oddílů, posílí pobřežní a vnitrozemní obranu, a pošle sem bitevní lodě Gneisenau, Hipper, Lutzow, Prinz Eugen, Tirpitz a Scharnhorst – což znamenolo důležité odklonění od snahy a sil, které mohly mít významný dopad kdekoli jinde. Hitler si chybně mysel, že Británie může napadnout severní Norsko, aby vyvinula tlak na Švédsko a Finsko.
St. Nazaire
Francouzský přístav St. Nazaire obsahoval jediný suchý dok na francouzském Atlantickém pobřeží schopný ukotvit k opravám německou obrněnou loď Tirpitz, a tím mu dával možnost, aby odtud operoval proti konvojům.
No.2 Commando a demoliční experti z Commandos 1,3,4,5,9 a 12 společně s Královským námořnictvem záhájili 18.března 1942 nájezd kombinovaných operací, operaci Chariot, která se poté stala v Británii známá jako „Největší nájezd ze všech“.
Torpédoborec HMS Cambeltown – dříve vyřazený USS Buchanan (DD-131) – spolu s 18 menšími loděmi plul do přístavu, kde narazil přímo do vrat doku v Normandii. Commandos zaneprázdnili německé síly a zničili nářadí doku. Po osmi hodinách, samospouštěcí pojistka spustila v Cambeltownu explozi, která rozříštila bránu doku a zabila asi 360 Němců a Francouzů.
Dok zůstal vyřazený z akce do konce války a Tirpitz již nikdy nebyl poslán na jih Francie. Nakonec byl zničen britskými bombardéry v době, kdy kotvil v přístavu Tromso v Norsku. Operace Chariot se zúčastnilo 611 vojáků a námořníků, 169 bylo zabito a 200 (většinou zraněných) zatčeno. Pouze 242 se bezprostředně vrátilo. Z 241 členů Commandos, kteří se operace účastnili, bylo 64 označeno jako mrtví nebo chybějící a 109 zajmuto. Dvoum členům Commandos a tří členům Královského námořnictva se dostalo odměnění v podobě řádu královny Viktorie a dalším 80 za statečnost.
Dieppe
19.srpna 1942 bylo Dieppe místo krvavého přistání 4 965 kanadských oddílů a 1 075 mužů z Komanda No.3 a No.4, a nedávno vytvořeného Komanda No.40 Královské námořní pěchoty, v té době označeného jako Komando (RM). Společně s nimi bylo rozmístěno 50 US Rangerů a členů tří oddílů, No.10 () Komanda (německy mluvící – mnoho Židů) a někdo z embryonálního No.30 (přepadová jednotka) Komanda.
Nos.3 a 4 ( z No.10 (Implementační agentura) a většina Rangerů) měli zničit baterie severně a jižně podle pořadí, kterým přehlíželi přístav. No.40 Komando (RM) a nějací Rangers měli přistát s kanadským pěším plukem a obrněnými jednotkami. No.30 (AU) měl proběhnout velitelstvím Diepe Town Hall a zmocnit se veškerých zpravodajských dokumentů, které mohly být nalezeny. Radarový expert z RAF měl za úkol pátrat a sebrat dokumenty o německých radarech, o kterých se věřilo, že jsou v Dieppe. Nevěděl o tom, že jeho bodyguardi měli příkaz ho v případě zatčení zabít.
Čluny vezoucí No.3 Komando narazily na německý konvoj a následující námořní bitva rozptýlila jejich formaci a zabránila přistání a útoku podle plánu. Ačkoli pouze 18 mužů bylo úspěšných v dosažení svého cíle a byli bezmocní zničit zbraně, odhodlali se bránit posádce německého děla ve střelbě na invazní síly. No.4 úspěšně přistálo a zničilo svoji cílovou baterii.
Nájezd trval pouhých devět hodin. Přesto ale 907 Kanaďanů zemřelo a 1 946 bylo zatčeno. V letecké bitvě nad Dieppe ztratily Královské vzdušné síly 106 letadel a 153 mužů a Královské námořnictvo torpédoborec, vyloďující se plavidlo a 550 mužů. Zatímco Německo utrpělo stovky raněných, celkově byla operace široce kritizována jako neúspěšně koncipovaná, přestože vedla k rozhodnutí nepokoušet se zmocnit se přístavu z frontálního napadení během invaze v Normandii v roce 1944 – operace Overlord.
Itálie
1.dubna 1945 celá brigáda 2 Commanda, Nos. 2, 9, 40 (RM) a 43 (RM), pod vedením brigádního generála Ronieho Toda byla nasazená v operaci Roast v laguně Comacchio, v severovýchodní Itálii. Toto byla první důležitější akce ve velké jarní ofenzívě při tlačení Němců zpět a přes řeku Po a ven z Itálie. Průlom měl být veden přes průsmyk Argenta, následně přes řeky Senio a Santerno, Imolu, Bolognu a dále.Poválečné období
Během války vyvolalo britské Army Commandos několik dalších slavných britských jednotek jako je Special Air Service (SAS), Special Boat Service (SBS) a Parachute Regiment. Britské Army Commandos bylo zrušeno na konci války, zatímco Královské námořní Commandos (Royal Marines Commandos) pokračovalo, ačkoli v malých počtech a s velkým přetvářením.
V roce 2004 se operační British commando force skládá ze 3 Commando Brigade, královští mariňáci (Royal Marines), kteří zahrnují 40, 42 a 45 Commando královských mariňáků, logistického pluku, námořní eskandry ze středních helikoptér, eskandry vyloďovacích plavidel, ze 29 Commando královského dělostřelectva (Royal Artillery) a 59 Commando královských techniků (Royal Engineers), pozdější dvojice obou Army Commandos. Výcvik Commando je uskutečňován v Commando Training Centre Royal Marines, Lympstone v Devon.
