Historie
Légion Etrangere vděčí za svůj vznik francouzskému králi Ludvíku Filipovi, který ji nechal v roce 1831 založit. Původně se jednalo o žoldnéřskou bojovou jednotku složenou z cizinců, kterou chtěl král posílit svá zahraniční tažení a vyrovnat se tak s velkým počtem dezercí ve Francouzské koloniální armádě.
Po poněkud chaotických začátcích nastolil disciplínu plukovník Stoffel, který z legie vytvořil opravdovou bojovou jednotku stálé armády, rozdělenou do 5 batalionů (od roku 1834 celkem 7 batalionů), z nichž každý měl vlastní národní identitu (1.batalion tvořila švýcarská Garda a veteráni Hohenlohe, 2. a 3. batalion tvořili dobrovolníci ze Švýcarska a Německa, 4.batalion tvořili Španělé a 5.batalion Italové a dobrovolníci ze Sicílie a Sardinie, 6. a 7.batalion tvořili Belgičané, Holanďané a další dobrovolníci).
Legie byla vržena v roce 1835 do španělské války, kde měla podpořit souboj mezi královnou Isabellou a jejím strýcem Donem Carlosem, zakladatelem Španělské cizinecké legie. Po skončení války v roce 1838 byla legie rozpuštěna, ale brzy na to vznikla „Nová legie“, pro podporu francouzských zájmů v Severní Africe a prakticky do 1.světové války Cizinecká legie bojovala všude, kde byly ohroženy koloniální zájmy Francie (Krym, Alžírsko, Mexiko, Indočína, Sudán, Madagaskar, Sýrie, apod.).
První světová válka sice neznamenala příliš velký zlom pro cizineckou legii, i přesto, že mnoho legionářů (téměř třetina) padlo v ofenzívách na Sommě, Marně, u Vimy Ridge či Bois de Hangare.
Avšak konec 1. světové války znamenal počátek dekolonizace, což se nevyhnulo ani francouzskému impériu. Obsazení Maroka bylo zajištěno právě za pomoci Cizinecké legie, ovšem po krvavých bojích nakonec Francie v roce 1939 ustoupila a dala Maroku nezávislost.
V roce 1931 byla Cizinecká legie začleněna do celkové koncepce francouzské armády, což byl obrovský úspěch. V říjnu 1939 čítala Cizinecká legie asi 15000 mužů, kteří měli za úkol udržovat pořádek ve francouzských koloniích po celém světa a provádět zároveň důležité manuální práce (stavby pevností, silnic, apod.). Cizinecká legie v té době položila základ své současné struktury, neboť tehdy existovalo celkem 8 pluků legie (6 pluků pěchoty a 2 motorizované pluky), rozmístěné po Severní Africe, v Indočíně a Blízkém východě.
Počátkem války vznikly na obranu Francie dočasné útvary (21.,22. a 23. RMVE), později vzniká 11. a 12. pluk pěchoty legie. V únoru 1940 vzniká v Alžírsku 13. brigáda Cizinecké legie (13. DBLE), která původně měla ovlivnit evropská bojiště, ale nakonec bojovala v Severní Africe.
Sotva skončila 2.světová válka, byla Francie a především Cizinecká legie vrženy do bojů o znovuzískání francouzských kolonií v Indočíně (1947-1954), kde nakonec dlouhá a krvavá jatka proti jednotkám Viet Minhu vyvrcholila v zoufalé bitvě o pevnost Dien Bien Phu (1954), kde Cizinecká legie utrpěla porážku v boji proti několikanásobné přesile. Po porážce u Dien Bien Phu se Cizinecká legie vrátila zpět na svou domovskou základnu v Alžírsku, kde ji záhy pohltila koloniální válka o nezávislost Alžírska. Bezprostřední příčinou alžírské války (1954-1962) byla pravděpodobně tvrdá reakce Francouzů na nepokoje mezi civilním obyvatelstvem v městě Setif, kde docházelo k nacionalistickým demonstracím Alžířanů. Policie do demonstrantů střílela, což vystupňovalo násilí až do konfliktu s armádou. To vše se událo v roce 1945 a o 9 let později vyklíčilo semeno nenávisti znovu skrze teroristické útoky skupiny FLN (Front de Libération Nacionale), založené v roce 1951. Výpady FLN se neustále zostřovaly a v polovině roku 1955 byla na pomoc přizvána i Cizinecká legie. O roku 1956 se změnila taktika útoků FLN, kteří teď zahájili teroristické akce uvnitř měst (útoky na policejní stanice, velvyslanectví a spojovací uzly). Nakonec došlo ke státnické přeměně i v samotné Francii a generál de Gaulle udělil Alžírsku nezávislost, což znamenalo mimojité přestěhovat Cizineckou legii z Alžírska do Francie.
Tím započaly diskuze o smysluplnosti Cizinecké legie, které rázně ukončil v půlce roku 1963 energetický podplukovník Caillaud, který změnil koncepci výcviku a začal vytvářet z Cizinecké legie útvar pro speciální operace. Zpřísnila se kritéria pro přijetí, přitvrdil výcvik a stal se pestřejší. Výsadkářské oddíly Cizinecké legie byly od té doby klasifikovány jako paradesantní komanda, místo původního zařazení „výsadkové pěchoty“. Díky těmto změnám došlo i k nebývale vysokému přílivu nových zájemců o službu.
I přesto, že si do poloviny 70. let 20. století Cizinecká legie vedla velmi dobře ve většině svěřených úkolů, stále postrádala možnost se veřejně projevit. K tomu došlo v únoru 1976, kdy došlo k incidentu v Džibuti, kde teroristé zajali autobus s místními školáky na hranicích Džibuti a Somálska. I přesto, že teroristé sázeli, že si Francie nedovolí příhraniční incident, byly díky skvěle naplánované a provedené akci Cizinecké legie odzbrojeni a zneškodněni. Akci bohužel nepřežili 2 děti.
O 2 roky později se Cizinecká legie (konkrétně 2 REP) zapojila do další záchranné akce, výrazně většího rozsahu v Kolwezi (Zair), kde poskytla záchranu a možnost úniku francouzským občanům a představitelům z hornického města Kolwezi, kde byli drženi ozbrojenými povstalci. Touto záchranou akcí se Cizinecká legie vyšvihla mezi elitu jednotek zvláštního určení.
Následovaly operace v Čadu, Libanonu, Gabunu, Džibuti a Perském zálivu.
Článek vznikl ve spolupráci s portálem Specialista.info.
