Historie
Když generál Marshall navštívil v dubnu 1942 Velkou Británii, aby podněcoval invazi přes Kanál, setkal se s admirálem lordem Louisem Mountbattenem, hlavou velitelství britských kombinovaných operací. Později navštívil jeho výcvikové středisko ve Skotsku. Mountbattenův úderný nájezdní program ho přivedl na myšlenku poskytnout americkým vojákům alespoň nějaké bojové zkušenosti. Pod jeho dozorem se setkal plukovník Lucian K. Truscott s britskými vedoucími, aby rozhodli o nejlepší cestě vedoucí ke splnění tohoto záměru. Na to Truscott doporučil formaci americké úderné jednotky, která by nesla název Ranger. Podle návrhu Truscotta měla většina osazenstva seskupit nové síly Ranger na dočasné bázi a po několika měsících operací v poli se vrátit ke své rodičovské jednotce. Marshall tyto návrhy schválil a 19.června 1942 Truscott oficiálně aktivoval v Severním Irsku 1st Ranger Battalion.
Jako velitele praporu vybral Truscott kapitána Williama O. Darbyho. V té době Darby sloužil jako pobočník generálmajora Russela P. Hartleho, velitele amerických sil v Severním Irsku. Když Hartle doporučil Darbyho na velitele nové jednotky, Truscott byl ochotný se návrhem zabývat a shledal, že onen mladý důstojník je mimo jiné bystrý, inteligentní a plný nadšení. Jeho odhad byl správný. Jednatřicetiletý Darby, který promoval v roce 1993 na West Point (americká vojenská akademie), brzy ukázal svou vrozenou schopnost získávat důvěru nadřízených a hlubokou oddanost svých mužů.
Užívaje jako vzor britské commandos, Darby energeticky zorganizoval svou novou jednotku. Při hledání dobrovolníků se náborové letáky brzy objevily na vývěskách 34.pěchotní divize, 1.obrněné divize a dalších amerických jednotek trénujících v Severním Irsku. Darby a důstojník z Hartlova štábu osobně prověřovali a vybírali důstojníky, kteří následně vedli pohovory se zapsanými dobrovolníky a hledali především sportovně založené jedince v dobré fyzické kondici. Rekruti, vybíraní z věkové kategorie od 17-ti do 35-ti let, pocházeli ze všech oblastí Spojených států; mimo jiné zahrnovali bývalého krotitele lvů a čistokrevného Siouxského indiána. Přestože se několik jednotek pokusilo zbavit se touto cestou těch, kteří se jim nehodili, s většinou rekrutů problémy nebyly, jelikož toužili po dobrodružství a chtěli se stát součástí elitní síly. Když přijeli dobrovolníci do kempu praporu, Darby je zorganizoval na velitelskou skupinu a šest skupin po 67 mužích, do organizace, která obětovala palebnou sílu a administrativní soběstačnost pro pozemní a obojživelnou pohyblivost.
Pokročilý přepadový výcvik
Pokročilý přepadový výcvik praporu trval přibližně tři měsíce. Okamžitě po příjezdu na Fort William v severním Skotsku podstupovali rekruti namáhavý pochod do svého tábora ve stínu hradu Achnacarry, cestu, která byla předzvěstí tvrdého výcviku. Budoucí Rangers podstupovali výcvik ve zdvihání klád, překážkové kurzy a rychlé pochody přes hory a studené řeky pod ostražitým dohledem britských instruktorů. Kromě toho se jim také dostalo zbraňového výcviku a instruktáže pro boj z blízka, pouliční boje, hlídkování, noční operace a obsluhování malých člunů. Výcvik kladl důraz na realistické pojetí, včetně toho, že se užívalo ostré střelivo. Při jedné události nějaký Ranger pohotově vyhodil granát, který hodilo komando do nákladového prostoru dříve, než explodoval. Na začátku srpna se prapor přesunul do Argyle ve Skotsku, aby zde cvičil obojživelné operace společně s Královským námořnictvem, a později se přemístil do Dundee, kde účastníci bydleli v soukromých domech, zatímco trénovali útoky na malé betonové pevnůstky a pobřežní obranu.
