Historie speciálních sil
Speciální síly hrají důležitou roli od počátku dějin válčení, kdy byl kladen větší důraz na typ napadení ve stylu „udeř a běž“ a sabotáže, než na více obvyklý útok tváří v tvář. Další významná funkce spočívá v průzkumu, poskytování základních zpravodajských informací z blízkosti nepřátelské armády nebo přímo z ní, a stále se zvyšující měrou boj s terorismem, jeho infrastrukturou a činností.
V období antiky disponoval Hamilkar Barkas, otec Hannibala, speciálně vycvičenými oddíly, které byly schopné provést několik útoků denně. Později během Křížových výprav napadaly malé, vysoce vycvičené jednotky Templářských rytířů jednotlivé muslimské jednotky za účelem získání kořisti. Také armády muslimů měly různé zvláštní jednotky, tentokráte námořní. Ty při získávání zpravodajských informací a při zahajování nájezdů užívaly zamaskované lodě. Další síla se skládala z muslimských vojáků, kteří se přestrojili za křižáky. Tato lest jim umožnila dostat se na loď, kterou následně obsadili a zničili.
Ve starověké Číně a feudálním Japonsku působili nindžové - speciálně vycvičení bojovníci určení pro partyzánské válčení a špionáž. Obdržely speciální úkoly týkající se průzkumu a potyček.
Za Napoleonských válek existovaly jednotky vyzbrojené ručnicemi, které na rozdíl od ostatních nepůsobily na konvenčních liniích, kde probíhala většina bitev dne. Obdržely speciální úkoly týkající se průzkumu a potyček.
Během druhé burské války (1899-1902) se v britské armádě zjevně projevila potřeba specializovanějších jednotek. Nejlépe tuto úlohu splnily takové stopařské jednotky, jako Lovat Scouts - skotský horský regiment vytvořený z neobyčejných „mužů lesa“ dobře vycvičených mj. ve střelbě a vojenské taktice. Jednotku vytvořil v roce 1900 Lord Lovat. Po válce se Lovatovi stopaři formálně stali první odstřelovačskou jendotkou britské armády. Paralelně působili v Africe v letech 1901 a 1902 Bushveldt Carbineers, kteří mohou být rovněž považováni za ukázku jednotky provádějící nekonvenční válčení.
První světová válka
Během první světové války vytvořil plukovník Bassi z italské armády 27 údernou jednotku Reparti d'assalto velikosti praporu nazvanou Arditi. Byla jim přidělena taktická úloha nárazových oddílů, která spočívala v narušování nepřátelské obrany, čímž se měla připravit cesta pro postup široké pěchoty. Reparti d'assalto byli úspěšní v přinášení informací o pohybu, což byla před tím válka zákopových pozic. Arditi nebyli považováni za pěchotní oddíly, ale pohlíželo se na ně a také tak byli organizovaní, jako oddělené bojové rameno, a tudíž obdrželi prodloužený taktický výcvik, nejlepší a nejnovější zbraně a odlišné nové uniformy. Tak tohle jsou některé z prvních opravdových speciálních sil v moderním světě. Na německé straně se úspěch Jarní ofenzívy odrážel na jejich zdařilém uplatnění speciálně vycvičených jednotek Sturmtruppen (z němčiny – bouřkové oddíly), jejichž nekonvenční pronikající taktika z nich de facto udělala speciální síly.
Druhá světová válka
Během druhé světové války vzniklo v roce 1940 britské Commandos jako následek po předchozím požadavku Winstona Churchilla na „speciálně vycvičené oddíly lovecké třídy, kteří dokáží rozšířit na nepřátelském pobřeží vládu hrůzy“. Commandos byli utvořeni z dobrovolníků mezi stávajícími vojáky a pokračovaly jako zárodky dalších speciálních jednotek včetně Pouštní skupiny s dalekým dosahem (Long Range Desert Group), Special Air Service, Special Boat Service a Small Scale Raiding Force ze Special Operations Executive.
Při kampani v Burmě (dřívější Barma) k sobě jednotky Chindits připojily Královský pěchotní regiment a Gurkhas. Skupiny Chindits pronikaly hluboko na nepřátelské území a operovaly ze základen daleko za japonskými liniemi. Jejich znalosti ohledně boje v džungli, které hrály důležitou roli v mnoha britských poválečných speciálních operací, byly získány za cenu mnoha životů ztracených při bojích proti Japonsku v burmských džunglích.
V polovině roku 1942 vytvořily Spojené státy americké Rangers, kteří vycházeli a byli cvičeni podle vzoru Commandos. Spojené státy a Kanada také daly vznik sabotážní lyžařské brigádě pro operace v Norsku. Ta se stala během své konečné služby v Itálii známá jako Ďáblova brigáda.
21. října 1944 převelel Hitler Skorzenyho do Berlína. Nechal se totiž inspirovat americkou fintou, která použila tři zajaté německé tanky s německými barvami k drtivé devastaci Cách. Přidělil tedy Skorzenymu velení nad obrněnou brigádou a tak došlo k operaci Greif. Něco okolo dvou tuctů německých vojáků, většina z nich v ukořistěných amerických armádních džípech a převlečených za americké důstojníky vojenské policie, proniklo americkou linií v časných hodinách bitvy o Bulge a zaselo zmatek za spojenecké linie odvelením konvojů pryč z předních linií. Hrstka Skorzenyho mužů padla do zajetí Američanů a rozšířila fámu, že Skorzeny vedl nájezd na Paříž s cílem zabít nebo zajmout generála Eisenhowera. Přestože se jednalo o lež, Eisenhower byl na týdny lokalizován do svého velitelství a Skorzenymu se dostalo označení za „nejnebezpečnějšího muže v Evropě“.
V Itálii zodpovídala za potopení nebo zničení značného množství spojeneckého materiálu Decima Flottiglia MAS. Po rozdělení Itálie v roce 1943 si uchovali ti, kteří bojovali proti Němcům, původní název a ti, co proti spojencům, se přejmenovali na Mariassalto.
Z Special Unit byla jednotka australského námořního komanda, která bombardovala japonské lodě v singapurském přístavu.
Ve Finsku působila jednotka Kaukopartio. Prováděla průzkumné mise hluboko v týlu Sovětského svazu a také byla užívána k ničení strategických cílů.
Konec 20. a začátek 21. století
Během druhé poloviny dvacátého století a ve století jednadvacátém se stávají speciální síly významnějšími, protože vlády nalezly cíle, kterých je někdy lepší dosáhnout malým týmem složených z anonymních specialistů, než větším a více politicky kontroverzním konvenčním rozmístěním vojenských sil. Jak v Kosovu, tak i v Afghánistánu, byly speciální síly použity ke koordinaci činností mezi místními partyzánskými bojovníky a vzdušnými silami. Je typické, že partyzánští bojovníci zaměstnali nepřátelské vojáky a tanky, což způsobilo jejich pohyb do míst, kde je bylo možné vidět a napadnout ze vzduchu.
Speciální síly byly a jsou trvale užívány v klíčových vojenských operacích jako například ve válce o Falklandy, potížích Velké Británie s místními partyzány v severním Irsku, v obou válkách v Zálivu, v Afghánistánu, Kosovu, Bosně, první a druhé Čečenské válce, při obléhání íránského velvyslanectví v Londýně, v moskevské krizi s rukojmími v divadle, další krizi s rukojmími na japonské ambasádě v Limě, v Peru.
