• Elitní a speciální síly
  • Úkoly speciální sil
  • Historie speciální sil
  • Encyklopedie podle států
• Terorismus
• Hnutí
• Technika
• Technologie
• Zbraně
• Výstroj
• Stavby
• Osobnosti
• Historie
• Slovníky
• Bojová umění
• Taktika a strategie
• Dovednosti
• Zdravověda
• Sniper
• Maskovací vzory

Orientace - Určování světových stran

1. Úvod

Během operace je orientace v terénu nezbytnou dovedností. Sice existuje mnoho moderních přístrojů, které přesně měří zeměpisnou polohu (např. GPS), ale každý přístroj se může porouchat a případně může nastat i situace, že se ocitnete nečekaně bez technických vymožeností. Schopnost zorientovat se v neznámém prostředí pak patří mezi základní předpoklady úspěšného splnění mise.

2. Kompas a buzola

Jedním z nejužitečnějších pomocníků pro určování (nejen) světových stran je kompas, resp. buzola. Klíčovým prvkem je malý magnet, který se přizpůsobuje magnetickému poli Země, která je jakýmsi velkým dipólovým magnetem. Dva magnety na sebe vzájemně působí silami, přičemž shodné póly se odpuzují a odlišné přitahují. Severní pól magnetu v kompasu, obvykle červeně zbarvená „šipka“, tedy ukazuje na jižní magnetický pól Země, který se nachází přibližně v oblasti severního zeměpisného pólu. (Tj. jižní magnetický pól se nachází na zeměpisném severu a naopak.)

Při používání střelkového kompasu (a jakýchkoliv jiných přístrojů založených na magnetismu) je třeba dávat pozor, aby nebyl kompas ovlivněn dalšími magnetickými poli. Nejčastěji se může jednat např. o náramkové hodinky. Obecně řečeno, magnetická pole vznikají všude, kde „tečou“ elektrické proudy (elektrická vedení, počítače, „klasické“ magnety,…). Pokud takovéto vedlejší vlivy neeliminujete, může tím dojít k odchýlení střelky kompasu klidně i o 180°. Samozřejmostí je, že kompas při určování světových stran držíme vodorovně.

I když zrovna buzolu nepoužíváte, je vhodné ji uchovávat mimo dosah silnějších magnetů. Ty by totiž mohly způsobit trvalé zmagnetizování střelky, čímž by došlo k jejímu nevratnému poškození. (Už by neukazovala na sever, což by u kompasu „trochu“ vadilo.)

3. Orientace pomocí času a Slunce

Poměrně jednoduše a přesně se dají určit světové strany pomocí ručičkových hodinek. Slunce jak známo postupuje od východu na západ, přičemž v poledne je přibližně na jihu. Pro přesnější určení jihu použijeme ručičkové hodinky: namíříme hodinovou ručičku na Slunce, úhel mezi tímto směrem a číslem 12 rozpůlíme a osa úhlu nám pak ukazuje jih. Pokud nemáte k dispozici ručičkové hodinky, ale digitální, musíte holt zapojit představivost…

Tato metoda platí pro severní polokouli, na jižní by nám osa úhlu neukazovala jih, nýbrž sever. Čas na hodinkách musí vždy odpovídat místnímu času. Někomu to připadá jako samozřejmost, ale v období letního času nemáme na hodinkách „skutečný“ čas, ale o hodinu posunutý. Je proto potřeba na to brát ohled a provést korekci. Mluvíme-li v tomto článku o čase, vždy máme na mysli skutečný místní čas.

4. Orientace podle měsíce

Pokud je měsíc v úplňku, platí pro něj stejný princip jako pro slunce (viz. výše). V ostatních případech můžete použít buď nepříliš přesnou metodu (viz. obrázek ) nebo uvedenou tabulku.

Obr.1: Určování světových stran podle měsíce.

Čas
18,00	JZ	J	JV	V	SV	-	-
21,00	Z	JZ	J	JV	V	SV	-
24,00	SZ	Z	JZ	J	JV	V	SV
3,00	-	SZ	Z	JZ	J	JV	V
6,00	-	-	SZ	Z	JZ	J	JV

Údaje v tabulce jsou pouze orientační. (JZ – jihozápad, SV – severozápad, atd.)

5. Orientace podle hvězd

Nejjednodušší práci máme v případě, kdy je na obloze vidět polárka – ta se prakticky stále nachází téměř přesně na severu.

Obr.2: Určování severu podle polárky. (Zdroj: Program Stellarium 0.10.1.)

Pokud jsou vidět jen některé hvězdy a to nám brání zorientovat se podle souhvězdí, sestrojíme si improvizovaný zaměřovač. Zaměříme na libovolnou hvězdu (vybereme si tu, která je dobře vidět) a několik minut čekáme. Hvězda se ze zaměřovače vychýlí určitým způsobem, světovou stranu určíme podle směru, kam se hvězda hnula (toto platí pro severní polokouli):

• 1) Hvězda se pohybuje doprava šikmo nahoru – díváme se na východ.
• 2) Hvězda se pohybuje doprava a dále po oblouku mírně nahoru – díváme se na sever.
• 3) Hvězda se pohybuje doprava a dále po oblouku mírně dolů – díváme se na jih.
• 4) Hvězda se pohybuje doprava šikmo dolů – díváme se na západ.

Obr.3: Určování světových stran podle pohybu hvězdy. Když se hvězda posunuje tímto směrem, díváme se 1. na východ, 2. na sever, 3. na jih, 4. na západ. Toto schéma platí pro severní polokouli.

V případě, že se nedíváme přesně na jednu ze světových stran, výsledných posun hvězdy vzniká složením uvedených pohybů. Pro lepší vyhodnocení pohybu hvězd doporučuji sestavit třeba dva zaměřovače, s jejichž pomocí pak snadněji odhadnete světové strany. Podotýkám, že nejjasnějšího výsledku dosáhnete v případě, že se zaměřovačem trefíte přímo na východ nebo přímo na západ, kde jsou směry pohybů hvězd nejzřejmější.

6. Orientace podle přírodních znaků

Velmi zhruba se lze orientovat i podle některých přírodních jevů, ale jedná se skutečně o nouzovou metodu.

• Samostatně stojící stromy mívají hustější větve z jižní strany, tenčí stromy mohou mít tendenci se naklánět k jihu. Letokruhy na pařezech jsou směrem k jihu širší.
• Mírnější svah mravenišť bývá orientován k jihu.
• Včelí úly jsou většinou otočeny vchodem k jihu.
• Mechy a lišejníky dávají přednost vlhčím a chladnějším stranám stromů a kamenů, obvykle je najdeme na severní, příp. severozápadní straně.
• Na jaře zůstává sníh déle na severních svazích.

Autor: Redakce Specwar | Vloženo 13. 2. 2010