Stručná historie maskovacích vzorů

Snaha utajit a skrýt vojáky dříve neplatila. Uniformy se vyznačovaly jasnými barvami, které pomáhali rozlišovat v mlze mezi vlastním vojskem a nepřítelem, měly zastrašovat soupeře a udržovat celistvost jednotek. Jedněmi z prvních, kteří přišli s oblečením v nevýrazné hnědé a zelené, byli v 18. století nepravidelné jednotky stopařů. Většina armád si uniformy ve výrazných barvách držela, nicméně v roce 1857 Britové v Indii vzhledem k velkému počtu obětí pochopili, že je potřeba zavést oděvy v jemných odstínech. A tak vznikly britské khaki uniformy. Američané Brity rychle následovali a postupně se k novému nápadu připojili Rusové, Italové a Němci se svou „polní šedou“ (Feldgrau).

Na počátku první světové války utrpěla Francie velké ztráty, protože její vojáci byli stále oblečeni do červených kalhot a modrého kabátu. S novějšími zbraněmi, které byly přesnější a měly větší dostřel, se ukázalo, že boji mnohem více vyhovují nenápadné uniformy a že utajení díky maskování dává mnohem větší šance na úspěch a přežití. Zákopová válka rychle a jasně potvrdila, že soudobé nejvhodnější řešení přinesly šedé a khaki uniformy. Tyto barvy dominovali bitevnímu poli a tudíž měly uniformy úspěch. Proto se i další státy začaly zajímat o vytvoření nových maskovacích oděvů.

Americká armáda vytvořila kamuflážní sbory, kde výtvarníci pracovali na projektu maskování, Francouzi se poučili z chyb a v roce 1915 založili „Service de Camouflage“, Britové zřídili „Kamuflážní službu“ o rok později. Nicméně se žádná uniforma více nerozšířila a maskovací vzory sloužili především pro krytí objektů proti pohledu ze vzduchu.

V roce 1929 uvedla Itálie svůj slavný vzor „Telo Mimetico“, který se stal prvním široce používaným maskovacím vzorem. Nejdříve našel upotřebení například na stanech a v roce 1937 se z něj začaly vyrábět výsadkářské obleky. Italským činem se inspirovali Němci a od roku 1931 vyráběli maskovací ponča ve vzoru „Buntfarbenaufdruck 31“ (nebo-li „Heeres Splittermuster 31“). V roce 1938 dovytvořili Maďaři svůj první vlastní maskovací vzor, které vycházel z italského vzoru z roku 1929.

Telo Mimetico pattern
Italský vzor Telo Mimetico a německý Buntfarbenaufdruck 31. (Zdroj: WW2-camouflage.com.)

Němci začali s vývojem kamuflážních vzorů již před druhou světovou válkou a během ní zavedli celou řadu vzorů, z nichž byly později mnohé zkopírovány a po válce použity jinými státy. Rovněž Spojenci vyvinuli maskovací uniformy. Američané přišli s flekatým maskováním „duck hunter“ a Britové s Denisonovou blůzou. Jelikož se rozšířila tovární výroba, stali se kamuflážní uniformy výbavou i řadových vojáků.

Po druhé světové válce mnoho zemí převzalo barvy a vzory uniforem jak Němců, tak Spojenců.

Ve Spojených státech vývoj pokračoval a americká ERDL vytvořila „listový vzor“, který byl po roce 1967 používán ve Vietnamu a z kterého v roce 1981 vznikl „woodland“.

Zdokonalování maskovacích uniforem probíhalo i v Evropě, kde Francouzi vytvořili horizontální a Portugalci vertikální ještěrkový vzor. Je jasně vidět, že francouzské maskování bylo v jihovýchodní Asii předěláno na „tygří pruhy“, které je velmi oblíbené v mnoha asijských zemích dodnes.

Portugal vertical lizzard pattern
Portugalský vertikální ještěrkový vzor. (Zdroj: neznámý.)

V současnosti patří mezi celosvětově rozšířené vzory americký „woodland“ a britský DPM, který se začal poprvé používat ve větším měřítku v 70. letech. Nyní ho můžeme nalézt - ať už jako úplné kopie nebo velmi podobné odrůdy - v mnoha armádách po celém světě.

Britští vojáci v uniformách ve vzoru DPM
Britští vojáci v uniformách ve vzoru DPM. (Zdroj: neznámý.)

V 70. letech byl také vyvinut německý „flecktarn“, který následně přejaly i další státy, jako Belgie (vzdušné komandos), Dánsko a Japonsko.

V posledních letech se prodrali do popředí tzv. pixelové vzory. Nejznámějšími je kanadský CADPAT, americký UCP nebo MARPAT. Na „pixelové“ maskování ovšem přechází stále více států, jako například Estonsko (ESTDCU), Itálie (Vegetato), Jordánsko a mnoho dalších.

Autor článku: Redakce Specwar.info | Článek vložen 30. 5. 2010